...Někdy mám pocit,že je život na nic.Zdá se mi,že se všechno obrací vzhůru nohama a ruka osudu se mi jen zákeřně směje.Myslím si,že se mi štěstí vyhýbá a bere to snad oklikou přes celý svět.Pokud už na mě narazí,je u mě chvilku a tu chvilku mi potom oplatí nějakou ránou..Občas si příjdu sama,zbytečná,opuštěná a pitomá.Když mám tuhle náladu,tak bývám naštvaná na celej svět.Řekla bych,že nedělám nic špatně,ale přesto nevím,proč se vlastně někomu daří celý život a někdo se celý život potácí se smůlou.Nechápu mladé teenagery,kteří si neváží života a toho co mají,a zdraví si ničí pitím,kouřením a drogami.Asi chtějí hazardovat se svým životem,a tak skákají na rozjetý vlak,na motorce jezdí nemalou rychlostí a sex provozují výhradně nechráněný.A k těmto ,,mistrům´´já nepatřím.Nežiju život náctileté dívky,žiju leč občas fádní,ale bezpečný život.Někdy mi chybí kousek té akce a dobrodružství,ale když si vzpomenu na tohle všechno,zůstávám nohama na zemi.Někdy mi je skvěle a jindy hůř.Ale to je život.Nikdy,doufám,neklesnu k tomuhle akčnímu životu.Snad.I přes své slabé chvilky si vážím daru žít.Děkuju.